PĚSTOVÁNÍ PEREL

kultivace perel

V současné době, kdy už lidé umí pěstovat kultivované perly, se perlové šperky staly dostupnými všude po světě. Ve srovnání s drahými kameny a kovy, které se musí těžit, perly se vyvíjejí v ústřicích, žijících buď v slané nebo sladké vodě. Drahé kameny je potřeba dále zpracovávat, aby se z nich staly krásné drahokamy. Perly nepotřebují takové zvláštní zacházení, protože jejich přirozenou krásu vytváří příroda sama.


Samotná ústřice není sama schopna vyloučit objekt (korálek, zrnko písku) ven, proto její organismus bojuje s vnitřním dráždidlem pomocí vylučování krystalické látky, aby objekt obklopila a neutralizovala tak aktivitu “parazita”. Tato látka se nazývá perleť. Čím déle zůstanou perly uvnitř ústřice, tím silnější bude perleť. Takovým způsobem vzniká krásná a lesklá perla. Perleť se skládá z mikrokrystalů uhličitanu vápenatého, rozložených v jedné řadě za druhou, takže sluneční paprsek dopadající na jeden krystal se zároveň odráží v druhém, což způsobuje duhový efekt. Kultivovaná perla má stejné vlastnosti jako ta přírodní. Korálek uvnitř ústřice se vyvíjí ve stejném tvaru jako původní korálek, téměř bez zásahu lidské pomoci, ta spočívá v pečlivé činnosti ve fázi vývoje perly.


Nakonec v samotné ústřici vznikne perla. Pěstování perel poskytuje určité možnosti výběru, ale výsledky však v mnoha ohledech nezávisí na lidských touhách, ale na přírodních zákonech, vyvíjených tisíce let, díky nimž protiakce ústřice s objektem vede k perleťové nukleaci. Nukleace je zákrok, při kterém se cizí předmět implantuje do ústřice. Japonští vědci, zabývající se kultivovaným výběrem perel, vyvinuli nejreprodukovatelnější druhy ústřic. Tento výběr jim umožnil kultivovat perly s jedinečnou intenzitou lesku a barev. Kultivační proces, vyvinutý japonskými vědci, začíná okamžikem, kdy se skořápka opatrně otevře a provede se malý řez do gonády (párové pohlavní orgány). Zároveň se odebere malý kousek tkáně pláště od měkkýše, aby se spojil s jádrem budoucí perly. Epitelové buňky odebraného kusu tkáně tvoří perlový vak. Perlový vak pak obroste kolem jádra a začne ukládat perleť. Budoucí perla je pak vložena do první ústřice, která je poté přenesena do svého přirozeného prostředí – moře, potřebné pro zdravý růst ústřice. Během tohoto procesu je nesmírně důležité kontrolovat teplotu vody, ve které se ústřice pěstují. Kromě toho musí být měkkýši čas od času vyčištěni a vyšetřeni. Například některé druhy larev a korýšů představují hrozbu pro zdraví ústřic, a proto musí být odstraněny a vyčištěny speciálním lékařským roztokem, který zabrání šíření parazitů. Proces perleťové nukleace trvá několik let, přičemž všechny tyto procedury je nutné pravidelně provádět. Když dodržíme všechny pravidla a budeme mít trochu štěstíčka, odměnou nám jsou překrásné lesklé perly.

kultivace perel

Nepředvídatelnost a divokost přírodního prostředí brání tomu, aby se z pěstování perel stala hromadná výroba. Každý rok jsou pro pěstování perel vybírány miliony ústřic, přesto jen malá část je schopna vyrobit vysoce kvalitní perly. Mnoho z nich zemře, některé jsou napadeny parazity a nejsou schopné produkovat kvalitní perly. Dalším problémem jsou silné dešťové přeháňky, které snižují slanost mořské vody, poté některé druhy fytoplanktonu, jejichž populační růst snižuje obsah kyslíku ve vodě, tajfuny, útoky predátorů, parazitů a nedostatek výživy – všechny tyto faktory brání růstu populace mořských měkkýšů. V průměru pouze 50 % všech vybraných ústřic produkují perly, zatímco pouze jedna pětina těchto perel je prodejná. Ostatní zbylé perly jsou obvykle příliš poškozené, aby se daly použít v klenotnictví. Na oplátku jsou vysoce kvalitní perly velmi vzácným darem přírody: podle statistik má méně než 5 % z celkového množství pěstovaných perel pravidelný tvar a výrazný jasný lesk. Tyto perly jsou skutečným pokladem pro každou kolekci šperků.

V přírodě neexistují dvě stejné perly, a proto je výběr perel časově náročný proces. Perly jsou klasifikovány podle jejich velikosti, tvaru, barvy a jasu perleti. Po dokončení výběru je do každé perly pečlivě vyvrtána díra, aby nedošlo k poškození. Kromě toho je nesmírně důležité, aby díra byla přesně ve
středu perly, protože i nepatrná asymetrie může poškodit strukturu perly. Další fází je sladění perel se šperkem. To je ještě pracnější postup než výběr. Klenotníci musí vybrat nejpodobnější páry drahokamů z každé skupiny perel, klasifikované podle jejich velikosti, tvaru, barvy a jasu, což znamená, že tyto perly jsou si velmi podobné. Pouze velmi zkušený odborník dokáže vysoce kvalifikovaným způsobem sladit perly na náhrdelník, náušnice nebo jiné šperky, tak aby to do sebe všechno ladilo. Například pro výběr 47 perfektně sladěných perel pro náhrdelník o průměru 42 cm je třeba někdy prohlédnout více než 1 000 perel.

Trochu historie ...

Již v 13. století Číňané zjistili, že cizí předměty, které jsou vloženy do skořápek sladkovodních měkkýšů, se časem pokryjí perletí. K otevření chlopní použili speciální oddělovač a bambusovou tyčinku, pomocí ní vložili korálek mezi pallium a chlopně měkkýšů. Poté byla skořápka vrácena do svého přirozeného prostředí a ponechána několik měsíců, většinou dva až tři roky. Mezitím se korálek pomalu pokryl perletí a dorostl do ulity. Korálky mohly být hliněné kuličky, kousky kostí, dřeva nebo mědi. Často se do pláště vkládaly maličké sošky Buddhy, vyrobené z olova nebo cínu.


Japonci si také osvojili čínské umění pěstování perel a přibližně v roce 1890 založili vlastní průmyslové odvětví. Japonská metoda spočívá v tom, že se membrána tříleté perlotvorky prořízne a dovnitř se vloží kulička z perleti, na jejíž přítomnost reaguje perlotvorka tak, že se iritující předmět snaží obalit perletí, čímž vznikne perla. Tato metoda umožňovala vyrábět tvary podobné blistrovým perlám. Rychlost nanesení perleti se mění, ale zjevně je podstatně vyšší, než když je měkkýš vyrušen. Perleť pokrývala korálky pouze z jedné strany, takže po vyjmutí ze skořápky musely být připevněny k vnějšímu kusu perleti, aby získaly pravidelný tvar. Proto jsou „japonské“ perly snadno rozpoznatelné při zkoumání jejich zadní strany.


Četné experimenty provedené hlavně panem Mikimotem v roce 1914 umožnily tuto metodu vylepšit; produkt je nyní známý jako „kultivované perly“.
První kultivované perly se objevily na londýnském trhu v roce 1921. Jakmile byla uvnitř perel objevena jádra perel, obchodníci s pravými perlami byli vyděšení k smrti. Brzy se však přišlo na způsob, jak poznat rozdíl mezi kultivovanou a přírodní perlou. Jednalo se o světelnou metodu, kdy kultivované perly v ultrafialovém světle fluoreskují virescentně, což je umožňuje odlišit od přirozených, které fluoreskují nebesky modrou barvou. Podle nejnovějšího výzkumu tento způsob nebyl nejpřesnější, protože rozdíl ve fluorescenci je určen různými typy vody. Naštěstí krátce po tomto objevu byla navržena jiná metoda a nyní může zkušený odborník bez jakékoliv chyby určit, zda byla tato perla vyvinuta lidským zásahem nebo přirozenou cestou.

Během druhé světové války bylo v Japonsku pěstování perel prakticky pozastaveno, hlavně z důvodu nedostatku práce a potíží souvisejících se získáváním materiálů a vybavení. Kromě toho nedostatek potravy vedl ke konzumaci ústřic. Oživení této oblasti průmyslu trvalo dlouhou dobu.


Čínské kultivované perly


V dnešní době je průmyslové pěstování perel jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících odvětví čínské ekonomiky.


Hlavní oblastí pěstování kultivovaných perel je čínský region Dejing, kde se nachází mnoho sladkovodních ploch. Kolem místních jezer můžete z dálky pozorovat stovky bílých skvrn, které visí nad hladinou vody. Jsou to rybářské sítě plné perlových mušlí pečlivě připevněné k bambusovým tyčím a jakákoliv infekce, která by se dostala do perlové laguny, by mohla vést k epidemii, ta by následně mohla zničit plody více než tříleté práce.
V současné době je Čína největším výrobcem sladkovodních perel. Každý rok tato země vyprodukuje téměř 1 000 tun perel a zaměstnává více než 300 000 lidí.


Nejstarší pěstování perel v Číně proběhlo už ve 13. století. Přesto první větší pokrok v průmyslové výrobě zaznamenáváme až v 60. letech 20. století. V době, kdy byla kvalita čínských sladkovodních perel neuspokojivá. Díky svému nepravidelnému tvaru a nestabilní velikosti nemohly tyto perly, známé jako „rýžové perly“, konkurovat homogenním kulatým japonským perlám vyšší kvality.


Od té doby si však čínští výrobci velice rychle osvojili pěstování kultivovaných perel, naučili se pěstovat velké kulaté perly v široké škále velikostí a barev. Místním výrobcům se podařilo dosáhnout velkého úspěchu i v dalším zpracování perel. Čínské zpracování perel je dnes zcela pod kontrolou místních společností, které mají téměř neomezené zdroje vysoce kvalifikované a levné pracovní síly.

V továrně jsou perly klasifikovány podle jejich barvy, tvaru a velikosti. Jakkoliv se to může zdát divné, v klenotnickém průmyslu se používá pouze 10 % čínských perel. Zbytek perel je rozmělněn na prášek a používá se v kosmetickém průmyslu a k přípravě tradičních čínských zdravotnických výrobků. Zejména perlový prášek je obsažen jako složka pleťového krému, který je extrémně populární mezi čínskými ženami, které považují bledost za vlastnosti skutečné krásy.